Z popela vstává oděna do ohnivých šatů s korunou z plamenů. S bolestí v srdci soudí svoje poddané a s hrdým čelem kráčí světem. Každý její krok spálí zemi, však vzápětí se země obrodí očištěna. Přísná, leč slitovná jsou její slova o odpuštění po nichž se svět zase v krásné místo promění a její ohnivá koruna na čas pohasne. Dost křičelo její já, země v chaosu nebyla tím, co by si přála. Jen její víra, že si život zaslouží další šanci, jí zabránila nechat za sebou zemi navždy spálenou. Teď ohnivá koruna spí. Ani ona neví, kdy ji bude opět zapotřebí.