Utíkal po ulici, aby stihl představení v divadle, když v tom najednou někoho srazil k zemi. Otočil se. Pomáhal jí vstát, zatímco ona mu nadávala. Neměl čas cokoli řešit. Podal jí do ruky vizitku a utíkal dál. Něco ho přimělo se otočit. Ani nevěděl co dělá. Vracel se pomalu k ní. Dívali se na sebe. Slyšel sám sebe jak ji zve do divadla. Podívala se na svoje roztrhané punčochy. Sledoval její pohled. Pak ji klidně vzal za ruku a řekl, že teď hned půjdou koupit nové. No, zmeškané představení, to budu mít drahé, pomyslel si, ale možná jsem byl na správném místě ve správný čas. Usmál se na ni a v duchu už psal jejich společný scénář ❤️