Už delší dobu to věděl. Chtěl, aby každý den měl svůj smysl až do konce. Když se na něj to ráno podíval, poznal, že přišel jeho čas. Šel na balkon a zadíval se do dálky. Na tohle se nejde připravit. Nesmíš se zhroutit, říkal si. Teď se tam vrátíš a uděláš všechno, abys mu to ulehčil. Nadechl se zhluboka a šel. Vzal ho za ruku. Podívali se na sebe. Seděl u něj dlouho. Za ty roky poznal, jaké to je, když duše se loučí, ale teď se loučila duše jemu tak blízká, že ho to trhalo uvnitř na kusy. Hladil mu ruku. Nikdy nezapomene na poslední stisk jeho ruky. Duše jako modrý kolibřík odlétají do ráje, říkala babička. Teď za ní letěl i můj děda.