Sundal si boty. Když se chodidly dotýkal země, cítil, jak do něj proudí síla. Šel ke stromům. Ve vzduchu byla cítit vůně trávy. Jak málo stačí ke štěstí. Měl těžký den a pro tuhle chvíli si sem přišel. Sedl si pod strom a zadíval se do korun stromů. Věřil, že tam nahoře jsou odpovědi na všechno. Zavřel oči. Jeho otec mu v dětství říkal ať se dívá skrz stromy k nebesům. Táta taky tenhle park miloval. Otevřel oči a díval se … Tam odtud se bere naděje.