V záblesku smaragdové modři květina vyhoupne se ven, na okvětní lístky se propisuje každý tvůj den, jak pupeční šňůrou s kořeny spojená je a v jediný okamžik zrudne jí střed.
Když miluješ někoho víc než sám sebe, pluje tvá květina jak hvězda na obloze. Svobodná na vlnách vznáší se v oparu mlžném, uniká tsunami s větrem v zádech na jediný nádech. Poslední okvětní lístek právě se propisuje, pro lásku tak silnou srdce se chvěje, mlžný opar zvolna se ztrácí, byla to chvilka v čase, co jak zrnko písku propadla se a další kytka vyhoupne se … Na tváři úsměv a rty šeptají Je t’aime … Život je květina.
